Home

Stanovení doplňkových látek a veterinárních léčiv v krmivech

Najít na této stránce:
 

Veterinární léčiva (farmaka) jsou farmakologicky a biologicky aktivní chemické látky určené k prevenci, léčbě a diagnostice chorob u hospodářských zvířat.

Klasifikace veterinárních léčiv:

1. antimikrobní látky

   1.1 antibiotika

       1.1.1 peniciliny

       1.1.2 tetracykliny

   1.2 sulfonamidy

   1.3 chinoliny

2. antiparazitní přípravky

    2.1 kokcidiostatika (ochrana drůbeže proti kokcidióze)

    2.2 anthelminitika (terapie helmintos - nákaze nižších parazitních červů)

    2.3 benzimidazoly (endoparazitika)

    2.4 probenzimidazoly (endoparazitika)

    2.5 pyrethroidy (ektoparazitika)

3. antiflogistika (protizánětlivé)

4. anestetika (preparáty působící na nervovou soustavu - znecitlivující)

    4.1 analgetika (snižují nebo potlačují vnímání bolsti)

    4.2 antipyretika (snižují abnormálně zvýšenou tělesnou teplotu, normální teplotu neovlivňují)

5. trankvilizátory (preparáty působící na nervovou soustavu - uklidňující)

    5.1 sedativa (vyvolávají snížení zvýšené dráždivosti centrální nervové soustavy)

    5.2 analeptika (léčiva s centrálně stimulačním účinkem působící na oběhové a dýchací ústředí)

6. diuretika (látky močopudné)

7. hormony

8. vitaminy

 

            Dávkování veterinárních léčiv a doplňkových látek do krmiv nebo přímo do těla hospodářských zvířat vede k průniku jejich reziduí do svaloviny, tkání, mléka, vajec a dalších různých orgánů. Proto se veterinární léčiva mohou nacházet i v mase, masných a mléčných výrobcích. Rezidua léčiv v potravinách představují potenciální zdravotní riziko a kontrola průniku veterinárních léčiv a jejich reziduí do potravinového řetězce je nezbytností. 

            Hladiny reziduí léčiv jsou podmíněny farmakokinetickými parametry:

-          absorpcí (stupeň absorpce závisí na fyzikálně-chemických vlastnostech sloučeniny a způsobu jejího podání do organismu)

-          distribucí v tkáních

-          metabolismem

-          vylučováním.

Vstřebávání ze zažívacího traktu je podmíněno rozpustností ve vodě (závisí na stupni ionizace při daném pH) a lipofilitou, která podmiňuje přechod přes biologické membrány.

Eliminace většiny veterinárních léčiv z organismu je podmíněno rychlostí metabolismu a mechanismem vylučování příslušného rezidua. Metabolický proces vede ve většině případů k tvorbě ve vodě rozpustných (lépe vylučovacích produktů), které postrádají farmakologickou aktivitu. Metabolismus pak zahrnuje oxidačně-redukční, hydrolytické, deaminační a adiční procesy.

Stanovení veterinárních léčiv a doplňkových látek

Příprava vzorku zahrnuje:

Homogenizaci

Extrakci

Přečištění extraktu případně zakoncentrování analytu

Derivatizace analytu

Stabilita roztoku

Homogenizace

Homogenizace vzorku se uskutečňuje ručně nebo v laboratorních homogenizátorech, před homogenizací je vhodné upravit velikost částic vzorku na jednotnou velikost roztíráním nebo mletím. Při mletí vzorku je nutné se vyhnout přehřátí vzorku a nesmí se používat laboratorní mlýnky s aspirací.

Extrakce

Extrakce z pevné fáze do kapaliny představuje jeden z kritických kroků stanovení. Jako extrakční činidla se volí polární i nepolární rozpouštědla a závisí na vlastnostech analytu a interakci analytu s matricí. Z polárních rozpouštědel je možné uvést acetonitril, methanol a jejich vodné roztoky nebo pufry. Z nepolárních rozpouštědel ethylacetát, hexan, dichlormethan aj. Při oddělení pevné fáze od kapalné se dává přednost centrifugaci před filtrací, kdy může docházet k adsorbci analytu na filtračním papíře. Při použití polárních rozpouštědel dochází do jisté míry k rozpouštění a strhávání lipidové frakce, zejména polárních frakcí lipidů (lipoproteiny a fosfolipidy). pH vzorku a extraktu (extrakčního činidla) jeden z nejdůležitějších kritérií účinnosti extrakce a pH extrakčního činidla má v mnoha případech vliv na ionizaci analytu a tak i jeho rozpustnosti v daném systému. Účinnost extrakce může být zvýšena i použitím techniky iontových párů.                                

Přečištění extraktu

K odtučnění extraktu se používají tři způsoby - extrakce kapalina-kapalina, extrakce na pevné fázi (SPE) nebo předchozí odtučnění vzorku. Při extrakci kapalina-kapalina se používá systém acetonitril-voda-hexan, acetonitril-voda-petrolether (acetonitril je možné zaměnit methanolem). Matematický model extrakce je dobře popsán a optimalizace nečiní většinou problémy. Kritickým bodem při tomto způsobu je koncentrace lipidu v nepolární organické fázi. Se stoupající koncentrací lipidu stoupá polarita nepolární fáze a stává se konkurenční fází k polární (vodné) fázi a může docházet k nízkým výtěžkům příslušného analytu (koncentrace tuku by neměla překročit 1 g na 25 ml rozpouštědla). K odtučnění extraktu se může použít i reextrakce z organického rozpouštědla do vodného pufru o daném pH. Výše uvedené omezení platí i pro odtučnění vzorku před vlastní extrakcí analytu. Podmínkou je samozřejmě nerozpustnost analytu v nepolárním rozpouštědle. Nejčastěji se používá odtučnění hexanem na Soxhletově extraktoru.

K zakoncentrování analytu a přečištění se  používá nejčastěji extrakce na pevnou fázi SPE. Optimalizace SPE procedury může být složitější a časově náročnější než optimalizace extrakce kapalina-kapalina, protože výběr stacionární fáze a mobilní fáze je daleko širší a proces separace  má empirické zákonitosti. Významnou roli při zakoncentrování analytu může hrát odstraňování rozpouštědla a zahuštění extraktu na požadovaný objem. Svou roli může hrát jednak teplota a rovněž i přítomnost kyslíku. Proto se dává přednost vakuovému odpařování nebo odpařování pod proudem dusíku za laboratorní teploty.

Derivatizace analytu

Derivatizační reakce vedou k tvorbě detekovatelných derivátů, zvýšení citlivosti a selektivity, zvýšení rozlišení nebo umožnění separace vůbec a to jednak v HPLC a jednak v GC. Derivatizaci můžeme rozdělit podle místa derivatizační reakce:

a)      Předkolonová derivatizace (pre-column chromatography); chemická reakce probíhá před kolonou

b)      Postkolonová derivatizace (post-column chromatography); chemická reakce probíhá za kolonou

c)       Derivatizace na koloně; chemická reakce probíhá přímo v koloně

            Všechny způsoby derivatizace mají vliv na eluční charakteristiky separovaných látek (účinnost separace a dobu analýzy), ale požadavky na deriváty jsou poněkud odlišné.

 

Další problematika stanovení doplňkových látek a veterinárních přípravků v krmivech spočívá:

a)      v široké koncentrační úrovni těchto látek v krmivech a koncentrace se pohybuje řádově v jednotkách až desítkách mg/kg

b)      nestabilita - většina používaných doplňkových látek i dalších veterinárních léčiv nejsou chemicky stabilní a působením kyslíku, světla nebo oxidačních činidel dochází k jejich degradaci (tím i k biologické inaktivaci), čímž dochází k úbytku obsahu těchto látek v referenčních materiálech i ve zkoušených krmivech s časem. U některých látek byla pozorována reakce s dalšími nativními i aditivními látkami přítomnými ve vzorku (dimetridazol, amprolium). Rozklad těchto látek je pak dále urychlován zejména nevhodným skladováním (působení vlhkosti a světla).

 

       Nejčastější příčinou jak pozitivních tak negativních chyb používaných metod stanovení těchto látek v krmivech je vliv matrice, proto dříve hojně používané spektrofotometrické metody stanovení jsou vytlačovány a nahrazovány metodami HPLC při níž dochází k separaci látek na analytické koloně a následně až jejich detekci. Přestože metody HPLC odstraňují řadu problémů, otázkou pořád zůstává přečištění matrice vzorku, zakoncentrování extraktu ke zvýšení meze stanovitelnosti či předkolonová nebo postkolonová derivatizace nutná k detekci těchto látek vůbec. Každý tento krok pak nutně vede k zavádění dalších možných chyb stanovení, otevřenou otázkou zůstává validace těchto metod a vnitrolaboratorní a mezilaboratorní kontrola vůbec.

 Stabilita roztoku

      U mnoha doplňkových látek dochází k jejich rozkladu v pevném stavu i roztoku např. působením světla, kyslíku, kyselin a nebo zásad. Proto je nutné věnovat zvýšenou pozornost stabilitě těchto látek při odběru, zpracování i přípravě vzorku. Při validaci metody je nutné sledovat stabilitu roztoku jak standardu tak extraktu analytu, nejlépe ve tmě i po expozici na denním světle. Příkladem fotolability analytu je ukázán na rozkladu roztoku standardu olachindoxu. Tento příklad je extrémní, kdy dochází k totálnímu rozkladu během 90 až 120 minut. Mnohé látky jsou citlivé na pH roztoku nebo přítomnost kyslíku. Proto se sleduje stabilita analytu v roztoku po dobu 14 dnů až 1 měsíce.

 

Pokud máte podnětné připomínky nebo dotazy můžete mě kdykoliv kontaktovat.

Máte problém s analytickými standardy doplňkových látek? Zde najdete adresy dovozců doplňkových látek do České republiky.

Veterinární léčiva a doplňkové látky

Amprolium

Avilamycin

Avoparcin

Carbadox

Dimetridazol

Diclazuril

Decoquinate

Ethopabát

Flavomycin

Halofuginon

Ionoforní polyetherické monokarboxylové kyseliny-monensin, salinomycin, narasin, lasalocid, semduramicin, maduramicin

Methylbenzochát

Meticlorpindol

Nifursol

Nikarbazin

Olachindox

Robenidin

Sulfonamidy

Trimethoprim

Tetracykliny

Tylosin

Virginiamycin

Máte-li zájem stáhnout si všechny dostupné metody v RTF formátu, můžete zde (97,3 kB, ZIP formát).

Máte-li zájem stáhnout si všechny dostupné metody v PDF formátu, můžete si je stáhnout zde: part1 (275 kB, ZIP formát); part2 (296 kB, ZIP formát)

 

Nemáte-li nainstalován Acrobat Reader můžete si jej stáhnout zdarma zde ...

top of page