Mykotoxiny

 

Termín mykotoxin je odvozen z řeckého slova “mycos” znamenající houba a z latinského slova “toxicum”, které znamená jed. Mykotoxiny jsou definovány jako nízkomolekulární sekundárně metabolické produkty houbových organismů, toxické pro rostliny i teplokrevné živočichy včetně člověka. Z hlediska historické posloupnosti poznávání účinku těchto látek lze mykotoxiny zařadit do několika hlavních skupin: alkaloidy produkované houbou Claviceps purpurea (ergotoxin a ergotamin), aflatoxiny, ochratoxiny, trichothecény a fumonisiny.

Dosud nejintenzivněji studovanými byly toxické metabolity produkované rody Aspergillus a Penicillium. Karcinogenní mykotoxiny aflatoxiny a ochratoxin byly prvními podrobně popsanými látkami tohoto charakteru. Aflatoxiny jsou typickými toxiny kontaminujícími suroviny produkované v tropických a subtropických oblastech. Jsou produkovány určitými druhy Aspergillus a většinou nalézají se na různých nezpracovaných výrobcích, jako například obilniny, dehydrované ovoce, koření, fíky a sušené ovoce. Mezi více než dvaceti druhy aflatoxinů, které jsou známy, se pouze čtyři vyskytují na potravinách (aflatoxiny B₁,B₂,G₁ a G₂). Odvozené aflatoxiny se mohou nalézat také v mléku a v mléčných výrobcích (aflatoxiny M₁ a M₂). Tyto odvozeniny jsou produkovány v procesu trávení přežvýkavci, kteří jsou krmeni kontaminovanými krmivy.

Klasifikace mykotoxinů není jednoduchá. Mykotoxiny představují nesmírně širokou skupinu sloučenin, jejichž relativní hmotnost nepřesahuje 500 Da. Mykotoxiny nelze jednoduše klasifikovat do jednotlivých skupin pouze na základě chemické struktury bez současného zohlednění jejich výskytu, producentů nebo charakteru a intenzity vyvolávaných účinků. Mykotoxiny jsou často členěny na tři hlavní skupiny podle hlavních producentů:

Plíseň	Mykotoxiny
Aspergillus sp.
A. carneus	citrinin
A. clavanus	patulin
A. flavus	alfatoxiny B1 a B2
A. oryzae	cyklopiazonová kyselina
A. ochraceus	ochratoxiny
A. parasiticus	alfatoxiny B1, B2, G1 a G2
A. tereus	patulin, citrinin
A. versicolor	sterigmatocystin
Penicillium sp.
P. citrinin	citrinin
P. camamberti	cyklopiazonová kyselina
P. expansum	patulin, citrinin
P. verrucosum	citrinin, ochratoxin A, cyklopiazonová kyselina
Fusarium  sp.
F. acuminatum	HT-2, T-2, diacetoxyscirpenol
F. crookwellense	deoxynivalenol, nivalenol, zearalenon
F. graminearum	deoxynivalenol, diacetoxyscirpenol, zearalenon
F. moniliformae	fumonisiny, fusarin C
F. poae	fusarin C, diacetoxyscirpenol, HT-2, T-2,
F. semitectum	moniliformin

 

V naší republice je problém mykotoxikóz omezem především na fusariotoxiny, které jsou významnými kontaminanty potravinářských a krmivářských surovin. Především při průběhu vegetačního období s nadměrnými srážkami a relativně chladnějším počasí je předpoklad zvýšené kontaminace těmito látkami. Na základě dosavadních výsledků se jeví jako hygienicky i ekonomicky nejzávažnější mykotoxiny deoxynivalenol a zearalenon. Zvláště deoxynivalenol by bylo možné považovat za jakýsi indikátor celkové kontaminace mykotoxiny. První českou zákonnou normou stanovující hladinu mykotoxinů je zákon 110/97 Sb. o potravinách a vyhláška 298/97 Sb. s limity pro aflatoxiny, patulin, ochratoxin A a deoxynivalenol.[1]

 

Fyzikálně chemické vlastnosti

 

Metody stanovení

 

Links:

 

http://www.med.muni.cz/prelek/MYKOTW/mtidx.htm

http://www.med.muni.cz/prelek/MYKOTW/mtpr_idx.htm

http://193.132.193.215/eman2/fsheet2_1.asp

 

 

Literatura