Jakým nejlepším způsobem je vhodné ověřit výtěžnost metody pro stanovení doplňkových látek v krmivech?

Protože většinou neexistují certifikované referenční materiály pro tyto látky, je nutné ověřit recovery metody na základě modelových vzorků. Na základě mých zkušeností je zcela nevhodný postup spikování vzorku, které nepostihne vliv rozpustnosti dané látky, přítomnost tuků, proteinů a škrobu, které hrají důležitou roli při technologickém zpracování těchto látek a následné extrakci pevná fáze-kapalina.

Při extrakci pevná fáze-kapalina má na extrakci látek vliv rozpustnosti a přenosu hmoty. Určující je rychlost difuze, rozpouštěcí kapacita použitých rozpouštědel a narušení povrchové rovnováhy. Mezi matricí a analytem mohou vznikat pevné interakce, které jsou založené na van der Waalsových silách, vodíkových vazbách a dipólových přitažlivých silách mezi molekulami analytu a aktivními centry tuhé matrice. Významným faktorem při extrakci látky je úprava vzorku před extrakcí, kdy je vzoprek nutné upravit na malé částice. Vzorek je pak extrahován rychleji a efektivněji.

Proto je nutné modelovat tyto situace přípravou modelového vzorku, který má obdobné složení jako reálný vzorek. K tomuto vzorku se pak navažuje přímo tuhý standard, což je možné pouze u ověření výtěžnosti u premixů doplňkových látek, kdy se navážka standardu pohybuje okolo 25 – 100 mg. U finálních krmiv, kde se obsahy pohybují až o tři řády nižší není toto možné a proto se postupuje tak, jak je popsáno dále. Připraví se základní roztok standardu v rozpouštědle, které o vysoké těkavosti a k navážce modelového vzorku se pipetuje takové množství standardu, které odpovídá hmotnosti látky v navážce vzorku (ne více než 1 ml základního roztoku). Rozpouštědlo se odpaří za laboratorní teploty volně nebo pod proudem dusíku, v případě, že nejsou látky termolabilní a nerozkládají se působením kyslíku, je možné k odpaření rozpouštědla použít zvýšené teploty.