Jaká hmotnost zkušebního vzorku je optimální při analýze doplňkových látek v krmivech vzhledem ke správnosti metody
Vzorek, který odebíráme pro stanovení průměrného složení určitého materiálu, musí být reprezentativní, tj. musí mít kvalitativní a kvantitativní složení odpovídající průměrnému složení materiálu, ze kterého byl odebrán. Vzorkování, příprava vzorku pro zkoušení a vlastní zkoušení vzájemně úzce souvisí a můžeme pro náhodnou chybu odběru vzorku sS, chybu přípravy vzorku sP a chybu analýzy sA teoreticky napsat:

Při závislosti dvou nebo více proměnných x, y a z, jejichž hodnoty jsou zatíženy náhodnými chybami měření, hromadí se jejich chyby v chybě konečné veličiny, kterou z těchto proměnných vypočteme. Podle zákona hromadění chyb pro hodnoty veličin x, y a z, které mají rozptyly sx2, sy2 a sz2, pak pro rozptyl konečné veličiny z platí:
![]()
kde r je korelační koeficient -1 £ r £ +1. V případě, že jsou veličiny vzájemně nezávislé pak r = 0, pro r = 1 jsou veličiny úplně závislé.
Vyjádříme-li celkový rozptyl stanovení sL2, musíme mít na zřetel, že do rozptylu s2L se může promítnout i nereprezentativní odběr vzorku. Pak má vedle složek sS2 a sA2 na celkový rozptyl stanovení vliv i počet odebraných vzorků m a počet paralelních stanovení n, provedených na každém vzorku. Rozptyl průměru z m vzorků a n paralelních stanovení je
![]()
Celková chyba stanovení se tedy více zmenší odběrem většího počtu dílčích vzorků m než zvětšením počtu paralelních stanovení n. Známe-li chybu způsobenou vzorkováním a chybu způsobenou analýzou, můžeme vhodnou volbou počtu odebraných dílčích vzorků a počtu paralelních stanovení ušetřit mnoho nákladů při požadavku na celkovou chybu.
Vyjádříme-li chybu způsobenou odběrem vzorku (sS/X)2 v závislosti na průměrné hodnotě sledovaného znaku x, hmotnosti odebraného vzorku mS a zrnitostí materiálu m, pak může psát

Tento vztah můžeme aplikovat i na náhodnou chybu přípravu vzorku sP v závislosti na hmotnosti zkušebního vzorku mA, zrnitostí materiálu m (vliv mletí vzorku) a průměrné hodnotě sledovaného znaku x. Ze vztahu (4) je zřejmé, že chyba přípravy vzorku klesá s klesající zrnitostí m, zvyšující se hodnotou sledovaného znaku x a zvyšující se hmotností zkušebního vzorku mA.
Z výše uvedených faktorů plyne, že na celkovou chybu určení průměrné hodnoty x má vliv:
a) počet dílčích vzorků odebraných ze vzorkované partie, ze kterých se tvoří konečný vzorek
b) hmotnost odebraného vzorku
c) zrnitost materiálu
d) hmotnost zkušebního vzorku a velikost částic (zrnitost)
e) chyba analytického postupu
Teoretický závislost náhodné chyby na hmotnosti zkušebního vzorku pro konstantní hodnotu sledovaného (x <1) znaku a konstantní zrnitost materiálu je ukázán na obrázku.
Ze zkušeností je vhodné, aby navážka pro premixy doplňkových látek neklesla pod 5 g a u finálních krmiv pod 15 g. Při optimalizaci extrakce (rozpustnost analytu) je vždy vhodnější zvyšovat objem extrakčního činidla než snižovat navážku vzorku i když se tento krok mnohým nebude jevit jako optimální vzhledem k ekonomické i ekologické stránce věci. Další informace naleznete zde.